Zahrádka už zase ožila. Čtvrtá sezóna, věci začínají zapadat do sebe.

Postřeh č. 1: Příroda si dělá co chce.
Objevné, že? Ale ano, zjistil jsem, že je dobré vnímat samovolný vývoj a zasahovat obezřetně. Například, hodně jsem chtěl diviznu, tak jsem ji zasadil na místo, které se mi zdálo pěkné, uprostřed bylinkového kopečku. Tam ale chcípala a napadal ji hmyz. Na druhou stranu, sama se mi divizna objevila v záhoně, který byl určený pro zeleninu. Je to majestátní obluda a mám z ní radost!

Postřeh č. 2: Nemá smysl se snažit vypěstovat všechno.
Například jsem zjistil, že mi na zahrádce z různých důvodů moc nejdou dýně, tykve a rajčata. Ač je jíme moc rádi, radši si je koupím a budu podporovat to, co mi na dané ploše a v daných podmínkách jde.

Postřeh č. 3: Je lepší od toho nic nečekat.
A tím pádem mít radost z každého malého úspěchu.

Postřeh č. 4: Hrabat se v hlíně je největší slast.
Baví mě pečovat o půdu. Ať je živá, vitální, humózní a načechraná jako peřinka! Hrabat se v hlíně! Kompost! Jo!

Postřeh č. 5: Permakulturu je lepší brát jako princip, ne jako předem dané postupy.
Je lepší se orientovat na obecné permakulturní principy než na konkrétní metody a techniky, které v daných podmínkách (ať už místních či lidských) nemusí fungovat. Permakulturně například uvažuju v rámci návrhu (co a kde budu pěstovat) a v rámci obecného přístupu (využití zdrojů apod.). Jinak ale vycházím z tradiční „zahrádkářské“ tradice, ze které si beru to, co funguje a co mi dává smysl.

Celý článek →

Setkání se uskutečnilo tento víkend, hostili nás lidé kolem družstva Jedna Nota. Kromě toho, že se dlouhobě zabývají zdroji potravin a mají výměnný LET systém Buď Sob, provozují také už 10 let komunitní dům U Beránka. Setkání bylo moc příjemné. Speciální dík Markétě Vinkelhoferové z Ekumenické akademie za organizaci!

Postřeh č. 1: Nedělejme z družstevnictví ideologii.

V Americe se diví, že u nás jsou družstva vnímána jako „levicová aktivita“. U nich jsou podporována republikány, ve smyslu: „Bereme za sebe zodpovědnost, bereme to do svých rukou, nebudeme se spoléhat, že nám vše zařídí stát.“

(Ilona Švihlíková)

Postřeh č. 2: „I sociální podnikání je podnikání.“

Tedy, neměli bysme si představovat, že i když naším primárním cílem není zisk, tak podnikání se nás netýká. Neměli bychom to dělat ve stylu „ono se to nějak udělá“. Ale plánovat, mít věci rozmyšlené, spočítané. Počítat s tím, co všechno to obnáší, např. když chceme zaměstnávat lidi.

(Karel Gregor)

Postřeh č. 3: „Rozhodování je složité a pomalé.“

(Jiří Guth)

K tomu dodávám já, že si myslím, že to právě je výhoda. Rozhodnutí budou lépe usazená. Všechno je dneska tak extrémně rychlé, že jakékoli zpomalování ve smyslu: „naslouchám, zajímám se, co ten druhý říká“ nám může pomoct fungovat více v souladu s ostatními. Hodně lidí v oblasti „nového“ družstevnictví se snaží o uplatňování principů hluboké demokracie. Tedy snažit se primárně dohodnout konsenzem než hlasováním. Hlasování je až poslední možnost.

Celý článek →

(Autorem fotek je Zdeněk Němec – díky!)