Archiv blogu, který jsem psal v letech 2016–2019
Krátký report z akce Semínkovny Zlín, která se uskutečnila tuto sobotu 17. 8. 2019.
Na zahrádce baru Nový svět na Dlouhé ulici ve Zlíně se na jedno odpoledne zjevil malý pěstitelský trh. Každý něco přinesl…
Ochutnávali jsme zeleninu, například po léta semenařené odrůdy rajčat a červených brambor (na místě uvařených). A dále okurky, salát, rajčata, ačokči…
Obdivovali jsme květiny a bylinky.
Iva nám povídala o semenaření česneku z pacibulek a rozdávala semínka krajových odrůd.
Probíhalo sdílení zkušeností i čiré radosti. A co mě obzvlášť těší, probíhala vícegenerační výměna a předávání zkušeností. Jak cenné a v dnešní době opomíjené!
Ó sláva!
(foto: František Eliáš, Světlana Holešovská)
Práce byla různorodá.
Navrhl jsem několik značek a vizuálních stylů. Vysázel jsem jednu knížku. Pracoval jsem na zahradě, zpracovával úrodu. A kosil.
Dá se říct, že čím dál víc než vizuální stránkou se začínám zabývat komplexní komunikací. Navrhuju „komunikační identitu“. Text, vizuál, strategie… Propojuju různé dovednosti, používám facilitační techniky.
A princip kreativního procesu je pořád stejný: Tím, že si uděláme „myšlenkový úklid“ a dáme prostor všem zúčastněným, můžeme objevit skrytou energii – „to“ autentické a pro daný projekt nezaměnitelné.
To, za čím lidé jdou.
Rok jsem začal Youngsterem. Takovou značkou pro radost.
Je to křehkost, ve které je zároveň obrovská síla.
Je to vesmír. Je to plnost, je to hlína. Je to prostor. Něha. Radost. Klid a pohyb zároveň.
Je to jako mandala, kterou vítr rozfoukne a je… fuč.
A co v tom vidíš ty?
Když se na chvíli zastavíš a jenom vnímáš.
Co je krásnější svět? Když zazvoníš a někdo otevře. Nemusíš hledat klíče, nemusíš říkat heslo, ani se nějak prokazovat. Prostě můžeš vejít.
Nejde si to objednat ani zaručit, můžeš si to jenom přát. Otevřít se tomu.
Pěkný adventní čas přeje Franta E.
Práce na zahradě mi vždycky dává smysl a cítím se po ní dobře. Často líp než předtím. Jako třeba dneska, kdy jsem se „v práci“ nějak nemohl pohnout z místa. V poslední době mi dává větší smysl pracovat na zahradě než hledat způsoby, jak „uspět na komerčním trhu“.
S čím chci uspět? Co musím dokázat?
Pořád řešíme něco „důležitého“ a přitom neděláme to, co cítíme jako důležité.
p.s. Ty ředkvičky a ředkve jsou ze semínek Semínkovny Zlín 🙂
Na Zlínsku vzniká nová komunitní škola v přirozené návaznosti na Lesní školku Na Pasece.
Potřeba založit školu vznikla v Lesní školce Na Pasece, kde letos dorostla skupinka předškoláků. Přirozeně se tedy nabízí pokračovat dál jako školní dětská skupina.
Celou ideu inicioval Jirka Sadila, který v současné době předškoláky vede. Koncem loňského roku začal dávat dohromady tým lidí, kteří mají zájem školu spolutvořit. Jsou to vesměs rodiče současných předškoláků, kterým chybí škola, jejímž hlavním prostředím by byla příroda (les a zahrada).
Já jsem měl tu čest facilitovat schůzky vznikajícího týmu, který si ujasňoval vizi, hodnoty a pedagogické principy školy. A také se samotný tým postupně formoval – každý člen týmu si ujasňoval svoji roli a co chce do projektu přinést.
V neděli 4. 3. se uskutečnilo druhé setkání s rodiči, na kterém byl představen koncept školy:
Co se událo za poslední rok a kde jsme teď.
Zhruba před rokem jsme začali. Přesně řečeno v listopadu 2016. Začali jsme plánovací schůzkou a další vývoj jsem popisoval zde: Komunitní aktivity: Kudy teče řeka?
Vše se vyvíjí dle našich schopností a možností. A je to poměrně živé. Já postupuju částečně podle metody komunitního plánování. Něco se formuje, cítím nějaký potenciál a mám i svoje osobní ambice. Tak se snažím svými dovednostmi pomoct tomu vytvořit to tak, jak to „má být“ a jak to potřebujeme. Dojít ke společným cílům. (Náročné je na tom to, že jsem samozvaný facilitátor, neexistuje tedy „objednávka“ zvenčí. Tudíž jsem v takové podivné dvojroli a někdy to dost naráží. Ale nějak to jde.)
O knize Jana Menděla „Cesta ven ze šíleného světa“
„Žijeme ve světě, kde je stále těžší uchovat si psychické zdraví a vnitřní rovnováhu. Mnoho lidí se proto začíná odklánět od hektického a materialistického životního stylu a snaží se vést alternativnější a duchovnější způsob života. Tento přechod ovšem není zdaleka jednoduchý, neboť ezoterika se za poslední roky stala velmi populární a lukrativní oblastí, která je plná často protichudných směrů, rozporuplných názorů a scestných učení. Vyznat se v nich, neztratit se a najít si svou zlatou střední cestu není vůbec snadný úkol.“
Anotace knížky
Ano, tohle je moje téma. S mým vnímáním je pro mě těžké fungovat ve světě, který je plný manipulace a strachu. Psal jsem o tom už v článku Whatever makes you happy, do it! Dělám tedy, co můžu…
Nedávno se ke mně dostala tato kniha. Je plná praktických rad a doporučení, především z oblasti mentální hygieny, práce s vlastními emocemi a myšlenkami nebo jak přistupovat k duchovnímu rozvoji. Líbilo se mi hlavně, že texty stojí nohama na zemi a je v nich notná dávka povzbuzení i nadhledu.
Co mi utkvělo:
… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)
Nesleduju politickou scénu. Nemám sílu číst všechny ty zprávy. Ale volil jsem a z výsledku voleb je mi úzko.
Na druhou stranu, v den voleb jsem pracoval na zahradě a s radostí mohu konstatovat, že tam se ještě nic nezměnilo! (I když, víme, jak to Babiš má se zemědělskou půdou. Pronajmout – zchemizovat – vydělat. Ale to stále nic nemění na tom, že v přírodě se opravdu nic nemění!) Myslím to v nejobecnějším slova smyslu. Jsou věci, které nás dalece přesahují a nějaká vláda, nějaké volby, nějaký Pitomio…
Domnívám se, že lidi, kteří volili např. SPD, volili především ze strachu. Takže když teď, po volbách, my sami budeme mít strach „co bude“ na základě výsledků voleb, tak v té chvíli taky volíme strach. My totiž nevolíme jen o volbách. Volíme každý den. V každý okamžik se rozhodujeme, co budeme dělat a jak zareagujeme. Každá naše myšlenka, každý nepatrný čin je volba. A ta volba je na každém z nás. Právě teď, v přítomném okamžiku máme tu moc. Tady náš hlas nepropadne!
Když jsem se dostal na vědomější cestu a začal jsem pozorovat svoje myšlenky, bylo mi (a často i je) dost špatně ze sebe samého. Jak přemýšlím o ostatních. Kolik mám v sobě nenávisti, závisti. Jak se povyšuju. Jak se ponižuju…
Jestli máte pocit, že nemáte nad svým životem moc, tak nad svými myšlenkami moc máte. Myslete na to, když nebudete vědět, jak dál. „Nezáleží, co děláš, ale s jakým naladěním to děláš.“ A to tě povede dál.
p. s.
V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.
Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.
S láskou
FE
Ke stažení: Kázání Petra Pivoňky z neděle 22. 10. 2017 (PDF)
V textové podobě: http://blog.f-e.cz/2017/10/kazani-petra-pivonky-z-nedele-22-10-2017/
… cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je‐li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
(Fp 4)
V neděli bylo u nás v kostele kázání, kde farář Petr Pivoňka otevřeně reaguje na současnou politickou situaci. Rád bych ho s vámi sdílel. Ať už jste věřící, či ne, ať už jste křesťané, nebo máte jinou cestu, je tam spousta silných myšlenek, které mají obecnou platnost.
Kdyby vás to třeba zaujalo, budu rád, když mi napíšete, co si o tom myslíte.
S láskou
FE
Filipským 4 (4–9):
Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!
Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.
O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.
Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.